Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hradec Králové- závod štěňat(20)

17. 12. 2006

20.5. 2006- Hradec Králové,  

                         závod štěňat

V sobotu 20.5. jsme se já a Růženka, Žaneta a Windy, Anička a Acra sešly na vlakovém nádraží. Došli jsme si koupit jízdenky a pak jsme už jen čekaly na "náš" vlak. Když holky vytáhly očkováky, došlo mi, že jsme si ho zapomněla doma. Doufala jsem, že ho na závodech po nás chtít nebudou. Přijel vlak, my nastoupily a jelo se. Psi, teda fenky, zaujmuly  každá svou pozici. Acra se rozvalila na Aniččiných noháh a pohyb jejích (Acřiných nohou) nohou při spánku napovídal, že se Acra těší na závody, neboť se její nohy pohybovaly jako když skáče:-) Windy si lehla na Žanďu a zadní nožky měla překříženy na zemi, také dobrá poloha. Ale to ještě není nic proti Růžence. Ta si na mně sedla, aby viděla z okénka a jelikož nevěděla, jak se uvelebit, tak si dala hlavu na stoleček a přední nohy jí viseli dolů. Upřímně, na to, že ty psi měli ještě ten den závodit, rozhodně nevypadali. Když jsme po přestupu z vlaku do tramvaje dojely na místo, překvapilo nás, že je tam tak málo lidí. Odložily jsme psy do klecí, koukaly jsme na závody a potom jme se šly nahlásit. Očkovací průkazy naštěstí nechtěli vidět, takže mi spadl kámen ze srdce, že můžeme závodit. Ne že bych se na to závodění nějak těšila........Asi další hodinku a půl jsme sledovaly ostatní pejsky, jak závodí a říkaly si: "Kéž bychom měli takové pejsky." No a pak přišla na řadu kategorie Baby starší, ve které jsme všichni semiláci závodili. Já a Růženka se startovním číslem 533 jsme běžely ze semiláků jako první. Na startu měla Růža opravdu příšerný vyráz nejtýranějšího psa na světě. Odstartovaly jsme a vše šlo dobře až do chvíle, kdy Růža při otočce místo toho, aby přeskočila skočku vběhla do tunelu a já na ni zařvala. V té chvíli se na mně naštvala a od té doby běžela rychlostí slimáka. Vyškrábala se na áčko, přeskočila tři skočky a pak zjistila, že mimo parkur je Windy, Acra, Anička a Žaneta, tak se za nimi vydala. Ty jí úspěšně odehnaly a my jsme závod dokončily. Výsledek byl rozhodně lepší než minule, ale ten výraz v Růženčině tváři při běhu byl rozhodně zdrcující. Měly jsme dvě chyby, tedy 10 trestných bodů a dopadly jsme 9. ze 13. Kupodivu ze semiláku na nejlepším místě, ale stejně je to ostuda....

Ještě se chci pootočit nad Růženčiným chováním. V sobotu vypadala, jako bych jí týrala a v neděli na tréninku byla šťastná a moc jí to bavilo. Teda opravdu nevím, jestli si ze mně dělá legraci, nebo jestli má na ní tak velký vliv cizí prostředí.

Tak to je ze soboty všechno.....

                                                                             K+R